Zatím posledním a tím pádem nejčerstvějším přírůstkem do rodiny golfových hřišť v Česku se stalo osmnáctijamkové hřiště v pražské Vinoři. Pro veřejnost se otevřelo na jaře letošního roku, ale jeho příběh je mnohem delší. A také komplikovanější. Stavět se začalo už v roce 2015, ale ve finále hrozilo, že zůstane takříkajíc ladem. Až v okamžiku, kdy se stalo součástí investiční skupiny Natland, mohl se příběh uzavřít a golfisté si začít užívat novou osmnáctku. I pod „dohledem" prezidenta klubu Aleše Musila, experta na evropské právo působícího převážně v Bruselu a také velkého golfového nadšence.

Omlouvám se hned za první otázku, ale jak se právník působící v Bruselu dostane k prezidentování v golfovém klubu ve Vinoři?

Celé to vzniklo tak, že jsem si novou osmnáctku ve Vinoři zahrál a byla to láska na první pohled. Začal jsem se pídit, kdo je vlastníkem, a přes všemožné kontakty jsem se dostal až na majitele Tomáše Rašku, se kterým jsem potom několikrát diskutoval o jejich golfovém konceptu. Kromě Vinoře totiž vlastní i Zbraslav a driving na Rohanském ostrově. Postupně jsme se dostali k tomu, že bychom spolu v nějaké formě rádi spolupracovali, až mi nabídl funkci prezidenta. Dostal jsem se k tomu tzv. z ulice.

Takže jste se předtím neznali a poznali jste až ve Vinoři?

On pracuje v jiném odvětví než já. Ani jsme se neměli možnost nějak pracovně setkávat. On navíc dnes golf ani nehraje. Kdysi ano, ale teď na to nemá čas. Díky svým aktivitám, mezi něž patří i oživování skomírajících projektů, což byl i případ Vinoře, se ale v golfovém prostředí pohybuje. Předchozí majitel Vinoře se dostal do konkurzu a pan Raška hřiště zachránil. Investoval do toho nemalé finanční prostředky. Vinoř přesně odpovídá mým požadavkům na design, mám rád hřiště linksového typu, nemám rád kopce. Mám rád, když jsou jamky přehledné, nic složitého, žádné doglegy, kde nevíte, kam hrát. Prostě to byla láska na první pohled.

Vnímal jste i poměrně dlouhý a komplikovaný příběh Vinoře?

Přiznám, že z velké dálky. Přišel jsem v okamžiku, kdy vlastnické vztahy už byly nastavené a funkční. Vím, že původnímu investorovi v nějaké fázi došly peníze, dostal se do problémů a firma Natland projekt převzala a dotáhla do konce. Kdysi mi někdo říkal, že v Rakousku každé hřiště minimálně jednou prošlo konkurzem. Tak to asi není až tak neobvyklé.

Tohle tedy byl tak trochu rakouský model?

Nejsem znalec, ale v Rakousku mi tohle kdysi říkali. Možná to platí i o jiných hřištích a jinde. Protože ta investice na začátku je ohromná. Dovedu si představit, že někdo přecení své síly. Oba dobře víme, že golfové hřiště, které je pár týdnů nefunkční, je potom trvale poškozené. Odejdou greeny, zarostou ferveje a z hřiště se stane louka. Měl jsem možnost vidět takové bývalé hřiště a je to tristní pohled. Je to hrozná škoda, lidské úsilí vyjde vniveč. Tady se povedlo hřiště zachránit. Tím, že jsem se stal prezidentem, taky vyjadřuji dík člověku, který do golfu investoval peníze.

Co si můžete vzít z právnické praxe do golfu? Co naopak do golfu z právničiny?

Jsem golfový nadšenec a vnímám to, že záleží, v jakém prostředí se pohybujete. V minulosti jsem pracoval pro Microsoft a docela často jsem létal do Spojených států. Tam je spojení právník a golf něco jako řidičský průkaz. Většina právníků chodí se svými klienty na golf, probírají tam byznys. V Česku to až tak běžná věc není. Golf bych ale měl rád, i kdybych nebyl právník. V mém případě tam není ta linka, že jsem právník a tím pádem hraji golf. Jsem golfista z nadšení a hrál bych ho v jakémkoliv jiném povolání. Bohužel právničina má jednu negativní vlastnost, že člověk musí hodně času strávit v kanceláři. Říká se, že výše handicapu se rovná počtu dní strávených v kanceláři. Mám v současné době handicap 12, to znamená, že polovinu měsíce strávím za stolem. Mým cílem je jednomístný handicap. Snažím se o to už několik let a stále se to nedaří.

Takže se snažíte ubrat nějaké dny v kanceláři?

Ano, ubrat dny v kanceláři a přidat dny na trénink a hru. Především na trénink krátké hry. Tam jsou moje slabiny největší.

Kolik času věnujete golfu dnes? A najdete si na něj čas i v Bruselu?

Snažím se čas si najít. Během covidu to byla katastrofa. Pamatuji si, jak jsem s jednou holí chodil do jednoho bruselského parku. Tehdy se tam nesmělo ani sedět na lavičkách. Ani se zastavovat. Tak jsem chipoval za pochodu. To bylo tristní období. Jinak to mám rozdělené tak, že víkendy se snažím strávit celé na golfu. A občas přidat i nějaké večery na drivingu. Mám v Bruselu pár holí, ne celý set. K tomu přidávám drobné posilování, což je v našem věku nezbytnost. Golfu se snažím věnovat plné dva dny v týdnu. Plus veškeré dovolené. Syn hraje také golf, přítelkyně také, takže všechny dovolené trávíme na golfu. V létě vybíráme destinace podle toho, kde se hraje golf, v zimě máme oblíbené Turecko.

Ještě k vašemu prezidentování... Český prezident má mandát časově omezený na pět let. Máte ho časově omezený i vy?

Ne, nemám. Byl jsem jmenován na dobu neurčitou. Bylo to o dohodě. Struktura je jasná. Pan Raška vše osobně řídí, a ne nijak zdálky. Uvidíme, jak bude spokojený.

Co bude náplní vaší práce?

Především reprezentace a prezentace Vinoře. Proto chystáme sérii turnajů o Pohár prezidenta, na kterých osobně budu. Chci se osobně poznat s hráči, kteří tam budou hrát, abych získával nějakou zpětnou vazbu, abychom mohli hřiště neustále vylepšovat a posunovat v kvalitě výš. Už teď vidím třeba věci, které lze zlepšit. Třeba značení příjezdu ke hřišti, aby nikdo nebloudil, aby z každého směru trefil. Byl jsem v Řecku na Costa Navarino a tam už 290 km před hřištěm byly směrovky, takže i bez navigace každý dojel ke klubovně. Rád cestuji po golfových hřištích, rád srovnávám a snažím se z každého hřiště, kde jsem byl, sbírat vše, co mě zaujme. Včetně toho, co by se mohlo vyjímat v naší klubovně. Přiznávám, jsem příznivec toho, aby nebylo úplně zavřeno ani přes zimu a v nějaké formě se udržoval golfový život i přes zimu.

Kam byste chtěl Vinoř v příštím roce posunout jako nejmladší hřiště v Česku? Můžou být pro vás vzorem hřiště jako Pyšely, Ypsilonka či Kácov, která se rychle stala stálicemi mezi českými hřišti?

I tam jsem sbíral podněty. Na všech jsem hrál. V Pyšelích si mi líbí domácí atmosféra, skvělá kuchyně. To proto, že gastro považuji za významnou součást. Nabízejí tam i domácí produkty, takže také jedna z možností. Aby to nebyl jen golf, ale i čas strávený před a po něm, aby tady návštěvníci dostali dobrou snídani, po golfu dobrý oběd, dobrou kávu. Aby si udělali hezký celý den. Jakmile se nám něco zalíbí, dáváme to do databáze a zamýšlíme se nad tím, co by se dalo využít. Líbí se mi systém slev mezi jednotlivými kluby, zajímavý je i model, který nabízí časopis Golf dvě fee v jednom. Nebo využívat dny, kdy není taková vytíženost hřiště na slevové akce, přemýšlím, jak posílit golfovou turistiku. To jsou všechno náměty, o kterých diskutujeme, a doufám, že řadu z nich proměníme v realitu.

Takže rok 2024 bude tím ostrým testem?

To bude přesně ten rok. Hodně věcí děláme za chodu. Vinoř byla na čas trochu na vedlejší koleji, protože pan Raška investoval masívně do Zbraslavi, kde přibyly nové jamky, nová klubovna a změnila se podoba a číslování jamek na hřišti. Z velké části je to dnes vlastně nové hřiště. To byla jedna z priorit. V okamžiku, kdy se vše na Zbraslavi usadí, přijde na řadu zase o něco víc Vinoř. Pro mě je důležité, aby bylo hřiště v co nejlepší kondici, důležité jsou pro mě hlavně greeny. S nimi jsem spokojený, ale děláme vše, aby byly ještě lepší. Vylepšujeme stále zázemí, driving range, gastro se rozjíždí.

Jak byste hřiště ve Vinoři charakterizoval a na co byste k vám golfisty pozval?

Pro mě je to svým způsobem linksové hřiště, což je něco, co mám velmi rád. Přehlednost, protože rád vidím, kam hraji. Pozitivem je dostupnost. Je to vyloženě městské hřiště. Dřív jsem to tak nevnímal, ale klidně se sem dá za pár minut dojet a potrénovat nebo na rychlou devítku během oběda nebo na podvečerní devítku. Hřiště je kompaktní, žádné velké přechody, klidně můžete nést bag na zádech. V pohodě hřiště obejdete a vrátíte se do kanceláře. To je model, který mám rád. Plus do budoucna chceme vybudovat kultivované milé prostředí, kde si každý rád posedí, u kávy, s přáteli.

Každé hřiště se také pyšní tzv. signature hole, jamkou, která je něčím výjimečná. Má ji už i Vinoř?

To se ještě ukáže, ale takových jamek je tady hned několik. Osobně mám rád osmnáctku, devítku a jedničku. Za mě je ale velkým kladem hřiště, že zajímavá je každá jamka. Design hřiště je opravdu hodně povedený. Každá jamka v sobě skrývá jak velké výzvy, tak možnost ke skórování. Není to nijak ultra těžké hřiště. Přiznávám, že příliš těžká hřiště nemám rád. Když netrefíte fervej, míček skončí deset centimetrů mimo ni a míček nenajdete. Může to být krásné hřiště, ale je frustrující, když ztratíte na pár jamkách čtyři míčky a vaše skóre nepříjemně roste. Jsem rád, že jsme nešli cestou ztěžování hřiště. Jsem samozřejmě příznivec roughu, ale ne metrových a hned vedle ferveje. To je další věc, kterou bych u nás podtrhl – u nás si zahraje i začátečník a nehrozí mu, že na každé jamce ztratí dva míčky. Je to můj amatérský pohled. Profesionál by to možná viděl jinak, ale předpokládám, že devadesát procent hráčů bude jako já. To, že máte šanci přinést hezké číslo, to je jedno z pozitiv Vinoře.

Co vás vlastně na golfu oslovilo?

Protože jsem patřil k těm, co nežili v Karlových Varech nebo Mariánských Lázních, ale v Brně, kde byla kdysi jen Svratka, a nebyl jsem rodiči ke golfu přiveden, začal jsem s ním jako jiní z mé generace až po revoluci. Takže jsem byl v situaci, kterou bych přirovnal k výuce francouzštiny, kterou jsem se také začal učit až v poměrně vyšším věku. Francouzi používají při hovoru mnohem víc svalů než my a v dospělém věku už svaly nejsou tak pružné. I v golfu jsou věci, které se už dokonale nenaučím, ale líbí se mi ta obrovská výzva zlepšovat se. Je to nekonečný proces. Četl jsem kdysi vyjádření Tigera Woodse, že je spokojený třeba jen s pěti ranami během hry. Z toho jsem byl trochu v šoku, když vidíte jeho hru.

Tím si vás golf získal?

Nejen tím. Líbí se mi, že člověk nesoupeří s protihráči, ale s hřištěm. Neříkám, že jsem vyloženě solitér, ale nevadí mi obejít si osmnáctku sám. Nejsem proti kolektivním sportům, ale ze všech sportů mi golf vyhovuje nejvíc, protože můžete jít sám, ve dvou, ve třech či ve čtyřech. Můžete díky handicapům soupeřit s daleko lepšími hráči. Je to sport o hlavě. V tom je to myslím blízké i právničině. Tam také musíte mít hlavu neustále v pozoru, protože při draftování smlouvy může mít jedna chyba fatální následky. To samé u golfu je pozornost a koncentrace důležitá. A přidal bych i další věci – férovost, tradice. Ostatně, golf se až na výjimky hraje podle pravidel platných stovky let.

Vraťme se k Vinoři. S čím budete na konci roku 2024 spokojený?

Mým cílem je vytvořit skupinu stejných nadšenců, vinořských i z okolí, mít čtyřicet padesát stálých členů, které budu znát osobně jménem a zeptám se jich po hře, jak se jim hrálo. A budu rád, když se Vinoř zařadí mezi hřiště, kde si bude chtít každý zahrát.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Aleše Musila
Převzato z časopisu GOLF 11-12/2023

ALEŠ MUSIL A GOLF STRUČNĚ
Nejlepší výsledek?
Bylo to 76 ran, ale bohužel pouze cvičné kolo. V Bulharsku na BlackSeeRama.
Nejoblíbenější hřiště?
Když pominu Vinoř, tak se mi v zahraničí moc líbilo hřiště Sperone na Korsice a v Řecku v Costa Navarino. Nejvíc osmnáctka Olympic. Z českých hřišť nemám jedno, máme jich tu víc krásných, ale určitě jsou to Karlštejn, Beroun, Ostravice či Kaskáda. Já ale říkám, pojďme si zahrát Vinoř.
Vysněné hřiště?
Z těch evropských, kde jsem ještě nehrál, je to Adamstal. Všichni o něm mluví a doporučují ho, takže pro příští rok je vysněným hřištěm Adamstal.
Vysněný flight?
S mojí přítelkyní, se kterou si úžasně golfově sedíme. Pak nějakého dobrého hráče. Mým oblíbeným je Rory McIlroy, tak jeho. A třeba mladého Tigera, tedy jeho syna Charlieho.