Krásný podzimní den, půlka září. Na Kořenci jen mírný provoz. Ideální golfová teplota. Hřiště zářilo šťavnatou zelení, na konci léta neobvyklou – to velká bouřka, co den předtím zneprůjezdnila celé centrum nedalekých Boskovic, tady udělala dobrou službu.

Hrál jsem s novým prezidentem klubu Jaroslavem Dokoupilem, poslouchal jeho vyprávění o tom, co v poslední době na hřišti, v klubu a v resortu probíhá, a nestačil jsem se divit.

Divil jsem se hlavně své zaslepenosti, nebo mírněji řečeno nevšímavosti. Hrávám zde dvakrát třikrát do roka už mnoho let a netušil jsem, že mám takovou provozní slepotu. Beru hřiště jako v podstatě neměnný kus krajiny, ale ono to tak není. Tady určitě ne.
Podrobně jsme se bavili o změnách, kterými hřiště prošlo a prochází, Jaroslav mi v podstatě na každé jamce ukazoval, který lesík nebo remízek vyčistili, kde vysekali ferveje do šířky, kde sekají raf níž než dřív... Změny velké, viditelné na první pohled. Nechápal jsem, jak to, že jsem si toho při obou letošních návštěvách nevšiml.

„Dobrá pověst se lehce ztratí, ale hůř získává zpátky. Po letech 2018 a 2019, kdy hřiště vyschlo, se jeho stav trvale zvedá. Napřed přišly velké zásahy na osmé a desáté jamce, pak – vlastně až dodnes – čištění všudypřítomných lesíků a alejí, v nichž dřív rostla vysoká vegetace a nedalo se odtud dobře hrát. To stejné v okolí pověstných kořeneckých rybníčků. Tým pracovníků z resortu odvádí výbornou práci," pochvaluje si Jaroslav Dokoupil.

Typická je úprava šesté jamky. Kdo dřív zahrál doleva od ferveje, skončil v hluboké trávě, nebo dostřelil do lesa, kde číhal aut. Dnes je až k lesu nizoučký raf, les je vyčištěný do hloubky několika metrů. Napravo podobně, prostor mezi řídkými stromky je dnes krásně hratelný. Poblíž jamky je nová paseka, její okraj opatřili červenými kolíky, aby někoho nenapadlo mořit se hledáním ve vysoké trávě. A tak je to jamku za jamkou.

Plochu před greeny sekávají dnes greenkeepeři na dřív nezvykle nizoučko. Souvisí to s nedávno zavedeným zavlažováním prostor před greeny – kvalitní povrch to umožňuje. „Už nehrozí ty proslulé kořenecké odskoky, kdy se nevědělo, kterým směrem míček před greenem odskočí," poznamenává prezident. „A greeny jsou všecky stejné! To dřív nebývalo pravidlem!"
Mohu potvrdit, greeny byly výborné, přiměřeně rychlé – tady se greeny moc rychlé udělat nedají, na zdejších často skloněných a jemně tvarovaných jamkovištích by se hráči upatovali – na hladkém a už i jen trošku skloněném povrchu míček až příliš poslouchá fyziku...

Místní pravidla připouštějí stavění na malých holinách, ale teď už i v tomto případě radikálně ubylo důvodů. Hlavní příčinou je už zmíněné zavlažování před greeny – sahá průměrně třicet metrů před vlastní green.
„V posledním roce se zde zformoval silný tým lidí, kterým jde o to, aby bylo kořenecké hřiště přitažlivé, průchodné a bez záludností. Spolupráce klubu a resortu je na vysoké úrovni. Aby nedošlo k mýlce, všechny ty práce, o kterých byla řeč, jsou samozřejmě dílem pracovníků resortu."

Povídali jsme i o výborné kuchyni a jejím šéfovi, který se ohromně stará, o turnajích, na nichž se účast rychle přiblížila dříve obvyklým číslům, o jejich někdy neobvyklých formátech, o dvacítce svateb, které tady každý rok proběhnou... Nakonec mi Jaroslav ukázal, kam až se odtud dá dohlédnout, pojmenoval mi kopce vzdálené až 70 kilometrů a ujistil mě, že z blizoučkého vrcholku místní dominanty – kopce Paprč – se dá dohlédnout na Praděd a celé Jeseníky.
Na Paprč jsme nešli, každopádně jsem mu uvěřil. Odjížděl jsem z Kořence s trošku provinilým pocitem, že mi někdo jiný musí ukázat věci, kterých bych si mohl a měl povšimnout sám...

Text a foto: Ivo Doušek
Převzato z časopisu GOLF 9-10/2023