Když se řekne Beroun Golf Club, od začátku letošního roku už Royal Beroun Golf Club, musí zákonitě padnout i další jméno: Vojtěch Matějček. Prezident berounského klubu se pohybuje v českém golfu už třetí desetiletí. Řediteloval na Karlštejně, pomáhal rozjet golf v Sokolově, ale tu největší část „golfového" života prožil právě v Berouně. S jeho působením je pokaždé spojené i něco speciálního, neobvyklého. V Berouně třeba to, že jde o privátní klub, který ale nezná zimní „zavírací dobu", a je i domovem Czech Open.

Přestože se v českém golfu pohybujete už nějaký ten pátek, přiznáváte, že se necítíte být zkušeným golfovým bardem. Platí to stále?

Platí. Necítím se jím být stále. Jednak se v golfu, byť je to poměrně konzervativní sport, pořád něco nového děje, odehrává se spousta nových věcí, které neznám, vzniká spousta nových vazeb, které se neustále mění. Samozřejmě, hřiště zůstávají stejná, takže tam už nějaké zkušenosti mám, jak organizovat chod hřiště i všeho kolem. Ale to vyplývá z toho, že moje manažerství by mohlo být spojené s jakýmkoliv jiným oborem. Nikdy jsem se nenaučil hrát golf úplně dobře, nikdy jsem nedosáhl na singl handicap. Někdy si říkám, jak bych zvládl to, kdyby mě osud zavál úplně někam jinam. Cítím se totiž spíš jako univerzální manažer.

Trochu jste mi tím nahrál... Jak se člověk původní profesí stavař stane prezidentem golfového klubu?

To souvisí s tím, že mě kdysi Chemapol najal jako stavaře, protože firma dostala úkol postavit na Karlštejně klubovnu pro turnaj European Tour, což se mimochodem kvůli CHKO nepodařilo. Já jsem se do golfu neměl vlastně vůbec motat. Měl jsem zajistit povolení, stavbu a vše s tím související. Ale každodenní život na hřišti vás do toho nějak dostane.

Byl jste ředitelem na Karlštejně, teď prezidentem v Berouně. V čem jsou ty dvě profesní kapitoly stejné a v čem jiné?

Ještě tam byl Sokolov, ale to byla jen kratší epizoda. Tam jsem pomáhal dokončit hřiště a rozjet klub a dělal jsem to na IČO. Karlštejn a Beroun jsou dvě naprosto rozdílné kapitoly. V tom, že na Karlštejně jsem se cítil daleko víc jako námezdní síla, zatímco tady v Berouně se cítím víc jako součást majitelství, ačkoliv nejsem majitel ani spolumajitel. Ale vzhledem k tomu, že náš majitel je deset tisíc kilometrů daleko v Jižní Koreji, přenesl na mě a na kolegu Michala Tůmu pravomoci, které si jinde může dovolit jen majitel. Oproti Karlštejnu máme možnost rozhodnutí. Jsme decision makeři, což jsme na Karlštejně nebyli. Ale nezneužíváme toho, je to spíš o odpovědnosti.

Nakolik máte volnou ruku? O jakých věcech můžete rozhodnout sami bez posvěcení majitele?

Tím limitem jsou finance. Jakmile jde o záležitosti sportovní, společenské a klubové, je to na nás. To je tzv. czech way, česká cesta. Ale jakmile jde o investice či reinvestice, v takovém případě majitel vyžaduje, aby do toho viděl. Je to dané naší smlouvou prokuristů. Máme určité finanční limity, do kterých můžeme rozhodovat zcela samostatně, potom ty, do kterých musíme informovat, a nakonec ty, do kterých musíme mít souhlas.

Berounský klub se hned v několika směrech vymyká českým obvyklostem. Třeba tím, že je privátním klubem, nebo bydlením na golfu, byť to už je k vidění i na jiných hřištích. Měli jste tyto vize hned od prvopočátku svého působení v Berouně?

Měli, ale nebyly naše. S tím přišel původní majitel Hynek Basák, když mu město umožnilo výkup pozemků s tím, že na něm postaví golfové hřiště. Rychle si ale uvědomil, že bez developmentu nebude schopen projekt ufinancovat. Po dohodě s městem se podařilo změnit územní plán natolik, že ke golfovému hřišti včlenil i bydlení. Paradoxně, Korejci by to nikdy nedělali. Ti by postavili hřiště, klubovnu a tím by končili. I tak nastaly problémy, protože jsme bohužel stavěli v recesi v letech 2007 a 2008, bylo tady víc inženýrských sítí, než jsme počítali, a vše bylo dražší. Developerský projekt nebyl úplně úspěšný. Ne natolik, aby zaplatil hřiště. To vůbec ne. Proto musel vstoupit do „hry" nový investor.

V jaké fázi je projekt bydlení na golfu dnes? Ještě nějaké plánujete, nebo je to finální podoba?

Je to finální podoba. Vedle našeho resortu staví ještě jiná společnost. My už zvažujeme případně jen několik víkendových domů. Ale spíš už nemáme prostor a vlastně ani chuť.

Původně jste počítali s výstavbou nového hotelu. Bude? Nebude?

Nebude. Chtěli jsme ho stavět až v zadní části areálu částečně v lese, ale to neprošlo na městě. A tady kolem klubovny už nechceme nic zahušťovat.

Když se ohlédnete zpátky, co cítíte nejvíc? Hrdost, pýchu, nebo naopak třeba úlevu?

Tlak na hrudním koši. (smích) Dokud jste v aktivním životě, tak se nikdy nezbavíte toho pocitu, že se něco mělo udělat jinak, lépe, nebo, že se něco prošvihlo. O hrdosti bych nemluvil vůbec. To je pocit, který se sebou nespojuji. Nicméně je fajn vědět, že tady zůstane něco, co je spojené s mojí osobou.

Privátní golfový klub je v Česku stále něčím netradičním, neobvyklým, speciálním. Co to ale znamená ve srovnání s jinými kluby?

Všechna hřiště u nás jsou de facto privátní, protože někomu patří. Snad jen s několika málo výjimkami. Ani naše hřiště ale nepatří členům. Patří jedné osobě v Jižní Koreji. My jsme si ale vybudovali tu neveřejnost, proto říkáme, že jsme spíš neveřejný golfový klub a že tou nadstandardní složkou jsou pro nás naši členové. A to i přesto, že tomu někdy nevěří. Musí se o tom přesvědčit členstvím v jiném klubu a až pak vidí, že podmínky pro členy u nás jsou absolutně jinde než v jiných klubech, kde je leckdy člen spíš nutné zlo.

Jaké podmínky tedy nabízíte?

Přednostní hrací časy jsou samozřejmostí. Kapacita hřiště je určená především členům. Máme spoustu omezení pro pořádání komerčních turnajů, které jsme si určili sami na sebe. Pak jsou tu finanční benefity. Člen zaplatí roční poplatky, které jsou na úrovni jako v jiných srovnatelných klubech, ale má za to nesrovnatelně širší servis, včetně bugy zdarma, dalších slev, využití wellness a dalšího zázemí hřiště.

Specialitou Berouna je i to, že nezavíráte hřiště v zimním období. Co vás vedlo k tomu, že držíte celoroční provoz?

To držíme už od Karlštejna a táhne se to s námi dál. Tehdy se na konci října zavírala všechna hřiště. Na Karlštejně nám pomáhal s rekonstrukcí greenů skotský greenkeeper Kenny McNiven a divil se, proč u nás hřiště zavíráme, protože na Britských ostrovech se nezavírají. Navíc v té době bylo ještě v listopadu neobvykle teplé počasí a členové neustále volali, že by si ještě chtěli zahrát. Uvědomil jsem si, že je to hloupost a od té doby jsem začal prosazovat politiku celoročně otevřeného hřiště. Jsou jenom dny, kdy se opravdu nedá hrát. Ale jinak ano. Je to lepší i z hlediska zaměstnanců, abychom nemuseli na zimu nikoho propouštět, aby měli nějaké jistoty a my pak nemuseli složitě hledat nové zaměstnance. A upřímně řečeno, tady je pořád co dělat.

Přes zimu se navíc otevíráte i veřejnosti. Berete to jako možnost, jak přilákat nové členy?

Samozřejmě. Je v tom i marketingový podtext. Lidé mají možnost poznat naše hřiště, děláme i zimní turnaje a řada golfistů sem jezdí pravidelně. Z některých se stali i naši členové, protože zjistili, že je docela fajn sem patřit.

Říkáte vše pro členy, ale také to, že chcete, aby se Beroun stal jakýmsi domovem Czech Open. České Open tady hrají muži i ženy. Ty dokonce v rámci Ladies European Tour. Členové tak musí minimálně na dva týdny obětovat svou hru. Nakolik to zapadá do vaší koncepce?

Zapadá to dobře, protože pořádáním takových turnajů se zvyšuje prestiž členství i klubu. Když může člen říct, že se na mém hřišti hraje Czech Open v rámci Ladies European Tour nebo mužské Czech Open, vypadá to líp, než když řekne, že na našem hřišti se vůbec nic nehraje. Prozrazuje to i to, že je o hřiště zájem. Pro nás to znamená, že musíme, míněno v uvozovkách, donutit údržbu k tomu, aby minimálně dvakrát třikrát do roka připravila hřiště na naprosto špičkovou úroveň. Z toho pak hřiště žije celou sezonu. Věnujeme se tomu opravdu naplno, i když to by platilo i bez takových turnajů. Ale má to jistý motivační charakter, jde o prestižní záležitost a myslíme si, že je to prestižní i pro členy. Takže to snadno přetrpí. Navíc, my nejsme tak striktní jako třeba pořadatelé turnaje DP World Tour, kde se hřiště zavře třeba na tři týdny. U nás si členové zahrají dokonce i v tom týdnu, kdy se turnaj hraje.

Turnaj LET jde organizačně mimo vás, poskytujete hřiště a zázemí, v mužském Czech Open je to složitější. Oproti loňsku odešel hlavní partner a investor. Turnaj se v srpnu ale hrát i tak bude. Co vás vedlo k tomu, že chcete turnaj dál udržet?

Jednak to byla naše myšlenka založit tradici Czech Open na našem hřišti. V prvním ročníku a několika dalších nám s tím ohromně pomohl Pavel Suchánek, který byl ochoten do projektu dát potřebné prostředky. Ta myšlenka ale vznikla už na Karlštejně. Myslíme si, že do každé golfové země patří turnaj typu Czech Open. Když odstoupil loňský investor, řekli jsme si, že turnaj zkusíme udržet. Náš model není tak velkorysý, ale je na hranici udržitelnost. Tak, aby sem přijeli kvalitní hráči, aby si zahráli na špičkovém hřišti, byli spokojení a aby si odvezli slušné peníze.

Když mluvíme o špičkovém hřišti, jak se proměnilo berounské hřiště v čase od roku 2009?

Sice jsme za celou dobu na hřišti nepřistavovali ani nijak zásadně neměnili žádnou jamku, ale zhruba před třemi roky se pustil můj kolega Michal Tůma do pečlivějšího shapingu hřiště. Hřiště díky tomu získalo nový charakter, podobu, jak má golfové hřiště opravdu vypadat. Hřiště je zábavné, jsou tu extrémně těžké jamky, a také jamky, které jsou skórovací, nebo takové, které musíte hrát strategicky.

Zkuste vytáhnout některé z předností hřiště, proč byste k vám golfisty pozval?

Pozval bych je na to, že si tady vybere každý. Že si tady zahraje každý, kdo chce hrát bez stresu. A zrovna tak soutěživí hráči, kteří naopak po adrenalinu touží. Dalším trumfem je univerzálnost našeho hřiště. Je dobré pro muže i ženy, pro začátečníky i pro profesionály. Ostatně, stačí si vzít statistiky například z LET a zjistíte, že hřiště není lehké ani pro špičkové profesionálky. Ale zároveň nepamatuji, že by někdo někdy říkal, že si u nás nezahraje, protože během kola ztratí třicet míčků a odchází rovnou do psychiatrické léčebny. Platí i to, že hřiště je extrémně přívětivé pro ženy. A z modrých odpališť pro muže. Což potvrdil i Ondřej Hejma, autor písničky Modrá je dobrá. Ten hit vznikl mnohem dřív, ale tady došel svého naplnění.

Takže i vy hrajete z modrých? A co ostatní golfisté?

Neurčujeme, z jakých odpališť u nás mají golfisté hrát. To pouze na turnajích. Řada lidí jde na modré rovnou a nestydí se za to. Já sám jsem si dal limit od 65 let. Potom budu hrát už jen z modrých. Žádné trápení, žádný stres. Jedině, kde se stresuji i z modrých, je sedmička, protože nikdy nevím, jak ji zahraji. Straší tam nejen voda, ale i aut.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Vojtěcha Matějčka
Převzato z časopisu GOLF 5-6/2022