Deset let uteče jako voda. Platí to i pro golfový resort Loreta Pyšely. Na jednu stranu se může zdát, že tohle hřiště z dílny Keitha Prestona v nádherné posázavské krajině je v nabídce českých golfových hřišť jen krátce, na druhou se zdá, jako by hřiště na dohled od Pyšel stálo odjakživa. V každém případě se místní osmnáctijamkové hřiště řadí k tomu nejlepšímu, co se v Česku nabízí. Je zatím hodně práce a úsilí. Kolik? Nejen na to nám odpovídal výkonný ředitel Loreta Pyšely Jan Haina.

Na Loretě se hraje desátá sezona. Hřiště mělo doslova raketový start a okamžitě se zařadilo mezi top areály v Česku. Jak velké úsilí stojí se udržet stále ve špičce?

Úsilí je to obrovské, ale recept je asi tajný. (smích) Pokud chcete nabízet špičkový produkt, stojí to opravdu obrovské úsilí. Musíte tomu věnovat maximální péči – hřišti, klientům i zaměstnancům. A pak jen čekáte, jestli se to vrátí, jestli se vše zúročí. To se nám zatím daří. Doufám, že si to myslí i majitel a prezident klubu Martin Křížek. (úsměv) Samozřejmě se vždycky najdou drobnosti, nějaké nedotahy. Myslet si, že už jste jednou ve špičce a že už není co zlepšovat, je velký předpoklad rychlého pádu dolů.

Aspoň něco z toho „tajného receptu" prozradíte?

Především to není zásluha jedné či dvou osob, ale celého týmu lidí. Včetně Jirky Novosada, který tady všechno rozjížděl. Je to o tom, že musíte hlídat trh, sledovat novinky a trendy, vymýšlet akce, zapojovat do toho sociální sítě, což je v dnešní době velký tahák. Dá se přes ně hodně pracovat. Potom je důležité zapojit lidi přímo na místě, být po ruce členům klubu a klientům dát, co potřebují, a vymýšlet pro ně zajímavé akce. Pořád je co zlepšovat.

Základním kamenem všeho ale je a bude hřiště. To místní dostalo do vínku krásnou krajinu. Máte také pocit, jako by tady bylo hřiště odjakživa?

Teď už ano. Nejvíc se mi to vrací, když hledám starší fotografie nebo potřebuji najít něco o historii hřiště, a vyskočí na mě fotky toho syrového nového hřiště, kde byly stromky metr vysoké, kolem nich čtyři kolíky, aby se neskácely. Tráva vypadala úplně jinak, roughy a ferveje také. Prostě bylo to úplně nové a čerstvě postavené hřiště. Člověk měl pocit, že se to nikdy nezmění, ale po deseti letech máte opravdu pocit, že tu hřiště je odjakživa.

Samo to ale nejspíš nepřišlo...

Rozhodně ne. Je za tím spousta práce greenkeeperů pod vedením Bohouše Schejbala, který u toho byl od začátku. I dnes to vede s poměrně malým počtem dalších lidí a odvádějí úžasnou práci. Každý den, od pěti ráno. I tak se ale potom můžeme jen modlit, aby se neobjevily problémy, které se v podstatě nedají ovlivnit.

Něco takového se stalo?

Stalo se nám to letos v zimě na trojce, že část ferveje poškodila plíseň. Greenkeepeři zapracovali, fervej se přesela, a i díky příznivému počasí se vše vrátilo do původního dobrého stavu. Za sebe mohu říct, že hřiště stále zraje a je čím dál tím lepší a lepší. Letos jsme museli udělat i velkou hloubkovou aerifikaci na konci dubna a po dvou týdnech už to nebylo téměř vidět. Museli jsme ale na den hřiště zavřít úplně, abychom nenaštvali hráče. Také jsme do toho období nedávali žádné turnaje. Je to tak trochu něco za něco, ale čekáme, že se nám to vrátí.

Vzhledem k tomu, že během deseti let došlo na hřišti prakticky k jediné výrazné změně – vybudování nového rybníku mezi jamkami 5, 6 a 10, se zdá, že nejste zrovna příznivci velkých změn?

Každá změna něco stojí a taková razantní stojí zásadně hodně. To byl i případ i nového jezera, ale nebylo to bezdůvodné. Dnes jsme připravení se třemi rybníky, které na hřišti jsou, vydržet skoro tři měsíce bez vody. Takže i kdyby přišlo období sucha, jsme na to nějakou dobu připraveni. Horší a delší apokalypsa snad nehrozí. Razantní změny tedy další neplánujeme, ale zlepšovat budeme dál. Byť jsou to spíš drobnosti – nové toalety na hřišti, další bouřkové domky, ale nic tak zásadního jako další rybník.

Platí stále, že držíte dál filozofii, aby hřiště bylo příjemné, hratelné?

Platí, držíme tuhle filozofii pořád a už od začátku se snažíme, aby hřiště bylo tzv. friendly. Jsou daleko těžší hřiště než Loreta. Snažíme se, aby si to lidi u nás užili, zahráli si hezký golf a neodcházeli naštvaní a minus třicet míčků. Samozřejmě i tady se dá ztratit třicet míčků, ale snažíme se, aby hřiště bylo přívětivé. I roughy zkracujeme na minimum, aby nikde nebyly metrové. Ty jsou sice krásné, když do nich foukne vítr, vypadá to skvěle na fotkách, ale pro hráče je to čiré peklo. A hlavně se tím zásadně zrychlí i hra.

Na to bych navázal. Trend ve světě golfu je zřejmý – co nejlepší průchodnost hřiště, aby hra měla tempo a lidé nečekali. Zapadá to do vaší filozofie?

Zapadá, jednoznačně. Na turnajích je nejvíc cítit a vidět, když je průchodnost hřiště dobrá. A u nás máme turnajů hodně. Můžete lidem tisíckrát říkat, ať si dávají provizi, stejně to většina z nich neudělá. Pak běhají zpátky na odpaliště a hra se v tu chvíli zastaví, hřiště se zašpuntuje. To si ale musí vyzkoušet každý. Doběhnout zpátky na odpaliště, odpálit balonek se zrychleným dechem a pod dohledem čekajícího dalšího flightu. Není to nic příjemného. Průchodnost je zásadní a lidé to oceňují.

Zmínil jste, že se u vás hraje hodně turnajů. Kolik asi ročně?

Máme jich opravdu dost. Takové čtyři klubové měsíčně a za sezonu zhruba 35 klubových turnajů, větších i menších. A potom přes stovku komerčních včetně těch otevřených.

To už příliš volných dní nezbývá. Máte nějaký volný den a co na to členové?

Máme. Například v neděli turnaje neděláme vůbec. Jen klubové. Snažíme se najít rovnováhu, ale je to tak trochu tenký led, protože se to členům ne vždycky líbí. Na druhou stranu, turnaje jsou zásadním příjmem peněz pro klub a proto, abychom udrželi hřiště na nejvyšší úrovni kvality. Jdeme cestou postupných startů, začínáme v deset hodin, takže u nás mohou golfisté hrát už od půl osmé do deseti. Průměrně postupný start zabere zhruba dvě hodiny, takže od jedné už zase mohou členové hrát. Ráno bývá ideální pro hráče, kteří mají rádi svižnou hru. Díky naší akci ranní rychlík.

Ranní rychlík už evidentně patří k vašim tradičním akcím...

Rychlík se u nás hraje už několik let a má své příznivce. Startuje se ráno od 7.30 po šesti minutách do osmi. Hraje se ve dvojicích, a ještě jsme trochu přitlačili omezením na handicap 36. Má to být ranní rychlík. Je i zlevněné fíčko o 20 procent, totéž platí pro zapůjčení buginy. To proto, že hráči ráno ještě potkávají na hřišti údržbu. Ve dvou obejdou hřiště za tři hodiny.

A co další akce? Funguje stále i projekt Prague Golf Card?

Funguje. Jsme v něm zapojeni my, Mstětice, Beřovice, Černý Most a Zbraslav. Vybírat si lze ze dvou druhů karet, vybírat si můžete i hřiště, je to tak trochu takové speciální členství. Z dalších akcí máme tradičního Pyšelského pašáka, jednou za měsíc v neděli. Pro dámy máme jednou za měsíc Ladies Morning, hrajeme Swing Cup, což jsou otevřené turnaje, ale naši členové Swing hrají za lepší ceny.

Když mluvíte o členství, na sociálních sítích jste hodně aktivní s nabídkou různých typů členství. Co nabízíte?

Jsem rád, že to říkáte, že jsme vidět, protože je za tím docela dost práce. A teď sklízíme ovoce, protože je vidět i to, že to funguje. Lidé se vracejí k tomu, co si koupili už loni, ale máme i nové hráče. I proto, že nabízíme zajímavý produkt za skvělou cenu. Nejnižší členství máme Swing, kde za 1 590 korun máte jednu osmnáctku. Když vezmete, že o víkendu u nás hra stojí 1 750 korun a z částky za členství Swing ještě odvedeme tři stovky federaci, tak se to rozhodně vyplatí. Další členství Swing Plus stojí 3 990 korun a v něm máte čtyři hry. Pak Twist za 7 990 korun a v něm je osm her. Na víc je lze rozdělit i na hru na devět jamek. To ale nejde o víkendu. Zvlášť v době, kdy ceny všeho kolem nás letí astronomicky nahoru. Zatím jsme ceny zvedli jen kosmeticky, ale příští rok se tomu asi už neubráníme a budeme muset zdražit, pokud půjde všechno takhle dál nahoru.

Vraťme se ještě ke členům. Kolik jich máte?

Životních s členstvím Premium přibližně 450 a těch ročních zhruba kolem dvou tisíc.

Loreta se řadí mezi nejoblíbenější hřiště u nás. Vyberte několik trumfů pro ty, co třeba vše hřiště ještě neobjevili?

Myslím, že jednou z věcí je přátelská atmosféra. A další? Nebudu je řadit podle významu, ale spíš jak mi přijdou na mysl. Hřiště je hratelné a příjemné, nejsou na něm žádné záludnosti a celé je tzv. friendly. Myslím, že i cena je dobrá, stejně jako dopravní dosažitelnost, i když zrovna teď jsou Pyšely celé rozkopané, takže je nutné jezdit přes Nespeky. S tím ale nic bohužel neuděláme. A ještě bych přidal kvalitní kuchyni, vedenou Martinem Cimburkem, který u nás restauraci provozuje. Myslím si, že se k nám lidé rádi vrací, i když se nám občas něco nepovede. Ale to se stává a důležité je se poučit z chyb.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Lorety Pyšely