Západní Čechy, nebo chcete-li správně dle současného regionálního dělení Karlovarský kraj, jsou doslova golfovou baštou v Česku. Včetně dvou nejstarších tuzemských golfových hřišť v Mariánských Lázních a Karlových Varech. V porovnání s těmito „kmety" je golfové hřiště v Kynžvartu stále teenagerem, nicméně v mnoha směrech si tahle osmnáctka, umně vsazená do zámeckého parku a jeho okolí, s mnohem letitějšími sousedy nijak nezadá. Pojďme na malou prohlídku s generálním manažerem resortu Martinem Mňahončákem.

Čím byste golfisty nalákal právě do Kynžvartu? Proč by si měli u vás zahrát?

Na osmnácti jamkách jste v podstatě sami, ničím nerušeni, není tady žádná silnice, žádné dráty, nenajdete tu nic, co by vás rušilo při hře. Velká část je umístěná v anglickém parku, ta druhá pak na okolních loukách, ale jamky jsou zajímavě tvarované, schované pod okolními stromy. Lidé, kteří si tady zahrají, oceňují klid a také krásné výhledy.

Takže by se dalo říct, že klasické lázeňské relaxační hřiště?

To zase tak docela pravda není. Původní myšlenka totiž byla vytvořit tady náročné a sportovní hřiště. Ta doba je už ale pryč. Stále sice platí, že se neřadí mezi ta nejjednodušší, ale dnes už je mnohem přívětivější než v samém prvopočátku své existence. Dnes si ho dokáží užít všechny kategorie hráčů, ale zrovna tak dokážeme hřiště připravit i pro špičkový profesionální turnaj s nadstandardní obtížností i kvalitou. Díky škále odpališť můžeme připravit hřiště s délkou téměř sedm kilometrů, přesně 6,8 km, ovšem pro běžný provoz chceme mít variantu s délkou kolem šesti kilometrů. Rating budeme mít stejný, ale bude přátelštější.

Říkáte, že bude, to znamená, že pro letošní sezonu chystáte nějaké změny?

Snažíme se, abychom je všechny stihli od začátku sezony, ale od začátku dubna bychom chtěli mít vše už stoprocentně hotové a v provozu. Přidělali jsme tři nová dámská odpaliště na jamkách 11, 12 a 16 s tím, že pánské posuneme víc dopředu, na úroveň modrých i červených. A kromě toho rušíme přibližně čtrnáct bankrů, vyloženě takových, které hodně vstupovaly do hry, takové ty lapače, kde často končily míčky. Snažíme se hřiště zpříjemnit, především pro hráče s hendikepy kolem dvaceti, kteří jsou našimi častými návštěvníky.

To je docela dost změn...

Nejsou jediné. Na jamce číslo 9 postavíme nový stánek s občerstvením, protože do klubovny je to v té chvíli docela daleko. Bude to taková klasika, základní občerstvení, teplý bufet, káva, čaj, nealko. A protože naše hřiště je docela dost kopcovité a klienti u nás poměrně často používají buginy, objednali jsme na sezonu dvacet nových autíček. Tím zase o něco zvýšíme hráčský komfort.

Kynžvart je poněkud stranou od velkých měst. Proč se vyplatí právě sem zajet?

Tím, že je Kynžvart trochu stranou, vyplatí se k nám přijet třeba na dva nebo víc dní. Máme k dispozici skvělé zázemí, hřiště v úžasné přírodě, která je všude kolem. Přespat mohou golfisté v našem hotelu Metternich, který má kapacitu 32 lůžek a který se nachází sto metrů od klubovny. Mohou si zahrát nedaleké Mariánské Lázně, nebo Sokolov, navštívit zámek Kynžvart nebo si vyrazit na Kladskou, což je přírodní rezervace s vyhlášenou zvěřinovou restaurací. Ale v tomto směru budeme raději, když využijí naši restauraci. Vyplatí se k nám přijet na víc dní, třeba i za turistikou, na kola. Ostatně, od letoška si bude u nás možné zapůjčit elektrokola. To je další novinka.

Jak jste na tom s golfovým zázemím?

Máme kompletně krytý driving, velké plochy pro čipování a patování. A především hřiště ve vysoké kvalitě. To je zásluha hlavního greenkeepera Karla Witteka a jeho lidí, kteří tady odvádějí perfektní práci. Za to jim patří velký dík. I proto, že co se týče počtu lidí, musíme pracovat s jistými omezeními, ale daří se nám to zvládat.

Kynžvartské hřiště bylo také v posledních letech místem jednoho z turnajů Pro Golf Tour. Bude se tu hrát i letos?

Ano, bude. Máme ho naplánovaný na 27.–31. srpna a nejspíš se o pořadatelství opět podělíme se Sokolovem. Podařilo se nám udržet i partnera turnaje firmu Altepro. Počítáme s tím, že už tři týdny před turnajem začneme hřiště připravovat, aby bylo těžší, ale zároveň neotrávilo běžné hráče. Pro ty nejlepší ho pak protáhneme na co nejdelší vzdálenost, ale nebudeme příliš zasahovat do fervejí. Myslím, že bude zajímavé pro normální golfisty si tady u nás na začátku září zahrát, aby si vyzkoušeli hřiště ve špičkové profesionální kvalitě. Loni jsem zažil i to, co bych nikdy nevěřil, že se může stát. To když přišel požadavek od vedení Pro Golf Tour, abychom zpomalili naše greeny, protože si hráči stěžovali, že jsou příliš rychlé a mají problém na nich míček zastavit.

Připravujete i další turnaje?

Bude se u nás hrát i play-off o postup do extraligy. I na tuhle akci, která je na programu na přelomu července a srpna, připravíme hřiště v nejvyšší možné kvalitě. Chceme, aby si čeští amatérští hráči zahráli na kvalitním a obtížném hřišti. To proto, že si myslím, že ten, kdo chce hrát extraligu, by měl být schopen zvládnout i náročnější hřiště. Pro nás to bude první zkouška před podnikem Pro Golf Tour.

Nabízíte i nějaké speciální akce, produkty či balíčky pro golfisty?

Máme balíček Play and Stay, který obsahuje hru na Kynžvartu a v Mariánkách plus ubytování v hotelu Metternich. A pracujeme na tom, abychom přivedli další nové členy. Máme jich v současnosti ke dvěma stovkám. Myslím, že se nám to docela daří.

Zahrajte si na průvodce a představte takový manuál, jak na hřiště v Kynžvartu?

Každý by k němu měl přistupovat podle svého hendikepu. Pokud ho máte kolem 20, tak si uvědomit, že bogey je váš par. A hrát podle toho. S hendikepem 36 nelze očekávat, že tady posbíráte příliš parů. Samozřejmě všichni chtějí hrát lépe, ale tady se vyplatí hrát na svůj hendikep. Třeba i proto, že hřiště přidává. Když tady zahrajete na svůj hendikep, zlepšíte se docela výrazně. Zrovna tak ale umí hřiště trestat. Základem je přemýšlet o každé ráně a hrát s pokorou.

Nakolik plánované změny promění hřiště v přátelštější?

Vycházíme vstříc především ženám, pro které bylo hřiště dost obtížné, zatímco chlapi ho zvládnou. Mělo by být příjemnější, hratelnější. Naším cílem je zlehčit ho pro běžné hráče a tím zajistit i lepší prostupnost a spokojenější hráče. Golfisté, kteří k nám jezdí častěji a pravidelně, tak kromě zaplacení fíčka si ještě zakoupí na recepci lovené míčky, protože dobře vědí, že na hřišti je spousta míst, kde je mohou ztratit. To chceme eliminovat. A naopak nechceme, aby hráč už dopředu věděl, že jich tady asi dost ztratí. V nabídce míčky dál zůstanou, ale nebudeme se zlobit, když jich nebudou tolik ztrácet a tím pádem ani nakupovat.

Spějí všechny ty změny i k tomu, aby se zkrátil čas strávený na hřišti?

Stoprocentně ano. Nechceme, aby lidé trávili na hřišti přes pět a půl hodiny, nebo, nedej bože, ještě víc. Rádi bychom, aby byli schopni odehrát osmnáct jamek za čtyři, maximálně za čtyři a půl hodiny a ušetřený čas strávili u nás v restauraci nebo posezením u kávy. A hlavně aby byli spokojení. Aby už neplatila pověst, že je Kynžvart těžký a že tady ztratíte spoustu míčů. Pracujeme na tom, aby hřiště bylo mnohem přátelštější.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Martina Mňahončáka
Převzato z časopisu GOLF 3-4/2021

 VE ZKRATCE...
Jaká je vaše nejoblíbenější jamka?

Zajímavé jsou všechny třípary. Tři ze čtyř se hrají shora dolů se slušným převýšením. Mně osobně se nejvíc líbí asi devítka s výhledem na zámek, greenem chráněným vodou a ranou z odpaliště zhruba kolem 140 metrů. Snadná rozhodně není.

Jamka, se kterou máte nevyřízený účet?

Třináctka. Vpravo aut, dopadová zóna nakloněná směrem k biozónám. Je docela nepříjemná i pocitově. A pak pětiparová patnáctka. Spousta lidí s ní má problém, že neví, jak ji hrát. Přitom není třeba ani brát drajvr, ale stačí bezpečná rána železem před stromy, pak rána 150 metrů na velké plato a odtud sto metrů na green. Naopak rána drajvrem z odpaliště hrozí průšvihem.

Nejlepší a nejhorší výsledek?

Vzhledem k mému hendikepu, který se pohybuje kolem 17, to není nic zázračného. Ještě jsem tady nehrál pod 90 ran, ale nemám s tím problém. A nejhorší? Samozřejmě přes sto.