Kaskada-10-let-kapStejně rychle jako vznikla, tak nezadržitelně vystoupala až do nejvyšších golfových pater. Žádné přešlapování, žádný čas na oddech. Dnes už golfový areál nedaleko Brna reprezentuje evropskou třídu a několikasetčlenná akademie dává tušit, že je o šiřitele slávy zdejšího resortu postaráno i pro budoucnost. Možná by vás ale zajímalo, jak to všechno začalo.



Kaskada-KapesJiří Kapeš: Mezi šestou a osmou ranní je hřiště nejkrásnější
Jiří Kapeš, rodák z Podkrkonoší, sice původně studoval technické obory, naštěstí pro nás ale u něj brzy převládla láska ke greenům a golfu. Jako head greenkeeper se stará o Kaskádu od prvních dnů její existence a zatím mu nikdo nedal jinou známku než výbornou.

Jak se rodák z Podkrkonoší dostane na Kaskádu?

Komplikovaně. Když jsem z techniky přešel na Českou zemědělskou univerzitu studovat Institut tropického a subtropického zemědělství, dostal jsem se na osmiměsíční stáž do Kansasu, kde drtivá většina mužské populace hraje golf. A neubránil jsem se mu ani já. Tady se probudila moje láska k trávníkům, tady jsem získal jistotu, co chci v budoucnosti dělat. Dodělal jsem tedy školu a odešel na praxi nejprve do Holandska, pak do Skotska do Gleneagles. Když se v roce 2005 hledal greenkeeper na Kaskádu, někdo dal tehdejšímu řediteli Pavlu Zemanovi na mne tip a já jeho nabídku přijal.

Prozradíte nám tajemství svých vyhlášených greenů?

Nejde o žádné tajemství. Vše je jen o aplikaci strategie a o víře, že vím, co dělám. A také o zodpovědnosti, protože když se udělá něco špatně, může hrozit nevratné poškození. Já zastávám americký model, kdy se aktivně využívá všech nových poznatků, vznikajících z nových a mnohdy nákladných výzkumů, do kterých jsou vkládány obrovské peníze. A mám i zkušeného konzultanta, světovou kapacitu Melvina Lucase.

Takže opravdu žádná kouzla?

Možná by se jedno našlo. Jsme pravděpodobně jediné hřiště v republice, kde nebudete patovat mezi granulemi hnojiva, protože na greeny používáme pouze tekuté hnojivo. Nejde sice o nic složitého, přesto musíte vědět, co a jak dělat. Velice výjimečně také budete hrát na zapískovaných greenech, protože na Kaskádě používáme metodu častého pískování, kdy se aplikuje malé množství písku, které se následně zalije vodou a zmizí přesně v místech, kde má.

Co je při péči o greeny nejproblematičtější?

Udržet je přibližně stejně rychlé. Na Kaskádě máme celkem osmatřicet greenů, některé ve stínu, některé na slunci, některé pod jinačovickým lesem, některé skoro v Kuřimi. Každý vyžaduje individuální přístup, odlišné množství závlahy podle své polohy, roční doby a aktuálního počasí. Green také zraje, roste, dospívá, stárne a ty jej provázíš na té cestě v čase. Je to neustálá reakce na daný stav. Musíš o trávě vědět co nejvíc, musíš vědět, kde jsou její hranice, které nesmíš překročit, jinak ji lze nenávratně zničit.

Jaká je optimální rychlost greenů?

Rychlost greenů se měří stimpmetrem (podle pana Stimpsona) a udává ve stopách. Pokud je rychlost greenu menší než sedm stop, pak se jedná o kategorii pomalých greenů, sedm až devět stop jsou středně rychlé greeny a nad devět stop už jde o rychlé greeny. U nás na Kaskádě se rychlost pohybuje kolem osmi až devíti stop, což je obvyklé na mistrovských hřištích v Anglii.
Pro nejvyšší evropské profesionální turnaje se připravují greeny o rychlosti deset až jedenáct stop, v USA pak chtějí greeny ještě o něco rychlejší. V USA je vůbec vyvíjen enormní tlak na greenkeepery od provozovatelů hřiště, aby připravovali greeny co nejrychlejší. Ti však musí válcovat a udržovat green s ohledem na hranice, za které už nemohou zajít. Podle rozsáhlých a seriozních amerických studií však ani profesionální hráč nepozná rozdíl o jednu a půl stopy. Můj osobní názor je ten, že téma rychlosti greenů se obecně přeceňuje.

Jak důležitá je pravidelná údržba?

Greenkeeping je proces, který je potřeba vykonávat průběžně a nelze ho zastavit. Jakmile ho jen na chvíli ošidíte, bude to znát. Ale nejde jen o bezduchý stereotyp. Bez píle, pracovního nasazení a mnohdy i zaujetí jednotlivých členů údržby by naše hřiště rozhodně nemohlo být tam, kde je. Na Kaskádě máme patnáct greenkeeperů, jen tři z nich však hrají golf. V USA hrají všichni. A také všichni golfem i žijí. Člověk musí být pro tuhle práci zapálený. Zaměstnanci se snaží být pozorní k hráčům, vypínat stroj, všechny slušně pozdravit. Většina hráčů na Kaskádě jsou prý milí a pozorní zase na oplátku k nim.
U nás nejsou zatím greenkeeperské tradice příliš vyvinuté. V zahraničí bývají greenkeepeři více spjatí s řemeslem i hřištěm. Tam i nejnižší sekáč chodí do školy pět až šest let a pak seče a čeká, jestli bude povýšen. Rivalita mezi kandidáty bývá obrovská.

A co raf, naše věčné téma?

Naši hráči jsou bohužel jiní než hráči v Anglii, kde je odlišná tradice. Našim golfistům chybí především pokora jak před hřištěm, tak samotným golfem. Velmi často vytahují drajvr a jdou si spíš zastřílet, než zahrát. V Británii naopak o hře více přemýšlí a chtějí-li si jen zastřílet, jdou na driving range. Další věcí je design hřiště a jeho aktuální podoba. Dokud nevyrostou stromy, aby jejich listy zaplnily prostor, bude dominance rafu stále působit. Stromy však rostou docela rychle a společně s nimi se bude měnit i pocit z rafu.

Existuje něco, co vám na Kaskádě chybí?

Že není ranní hřiště. Díky masivu na východním okraji hřiště vychází slunce na Kaskádě později. Ještě stále pro mne zůstává poezií a zážitkem, když seču kolem čtvrté ráno za rozbřesku vlahé hřiště plné ranní rosy, potom vyleze slunce, opře se do mne a já mu mohu v duchu říct: „Opět vítám já tebe a ne ty mne!" Ráno mezi šestou a osmou ranní je hřiště nejkrásnější.

Převzato z časopisu GOLF 10/2016
Zdroj: Publikace 10 let Kaskáda Golf Resort


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
350 Kč,-

Zahájen prodej voucherů 1fee2hráči na sezonu 2025, které umožňují na vybraných hřištích ve vymezeném čase po uhrazení jednoho fee hru dvěma hráčům. S ...