Až budete číst tento rozhovor, bude už Karolína Vlčková psát první kapitoly svého nového golfového života. Života po přestupu mezi profesionálky. Debut zažije na Case Sereně, na turnaji Foxconn Czech Ladies Challenge. Tomu všemu předcházela úspěšná amatérská kariéra jak doma, tak na univerzitě ve Spojených státech. Jak na ni vzpomíná, co plánuje a jaká očekávání vstup mezi profesionály obnáší, to už prozradí na následujících stránkách.

Díky komu jsi s golfem začala? Asi to nebyl tvůj první sport...

Golfu jsem se začala věnovat díky tátovi a bráchovi Martinovi. Když jsem viděla, jak brácha hraje, tak jsem to chtěla taky zkusit. Jako ostatně všechno, co v té době dělal. Byl můj o čtyři roky starší vzor. Chodili jsme společně na plavání, hrála jsem díky němu volejbal. Vždycky jsem dělala různé sporty, reprezentovala školu na závodech ve florbale, basketu i plavání.

Kdo stál za nápadem odejít po maturitě studovat do USA? Bylo vůbec ve hře i studium na univerzitě v nějakém jiném státě?

Přemýšlela jsem o studiu v USA od druhého ročníku na gymnáziu, hlavně díky Katce Růžičkové (Bruner) a dalším hráčkám z Evropy, které jsem znala a které se touto cestou vydaly. Zpočátku jsem si ale nebyla úplně jistá, ani jsem vlastně nevěděla, jak na to. Začala jsem se trochu vyptávat dalších hráček a narazila při té příležitosti na Ursu Orehek ze Slovinska, jež studovala prvním rokem na University of Florida. Ta mi řekla, že bych se určitě měla rozhodnout právě pro ně, že je tam skvělý tým i koučky a že jsem typ, který zapadne do týmu. Její vyprávění mě zaujalo natolik, že jsem kontaktovala koučky a jela se přesvědčit na vlastní oči. Zamilovala jsem si to tam na první pohled a zůstalo to tak po celé čtyři roky. Samozřejmě jsem měla i další nabídky, ale po návštěvě své budoucí univerzity jsem věděla, že nikam jinam nechci.

Která sezona pro tebe byla nejobtížnější? Úvodní, než jsi vyladila souhru školy a tréninků, nebo ta nedávná, kdy tě čekaly závěrečné zkoušky?

Určitě byl hodně náročný první rok. Nese s sebou hodně změn a hodně věcí, na co si člověk musí zvykat. Musela jsem se o všechno postarat sama, rychle jsem se musela přizpůsobit jazyku, škole, tréninkovým podmínkám, posilovně. Bylo toho hodně. Navíc i změna stravy byla docela náročná. Do toho jsem v prvním roce měla zdravotní problémy – ledvinovou koliku, opakující se záněty mandlí, které pak doma vyvrcholily operací... Ale co tě nezabije, to tě posílí. A když nad tím tak teď přemýšlím, tak si myslím, že to všechno naopak bylo velké plus.

Měla jsi už v průběhu studia chuť přestoupit k profesionálům?

Musím říct, že hrát za univerzitu bylo strašně super a prožila jsem spoustu nezapomenutelných zážitků, takže jsem neměla chuť přestupovat k profesionálům. Vlastně mě to v době studií vůbec nenapadlo. Navíc je třeba říct, že jsme s týmem hrály celé čtyři roky turnaje nejvyšší kategorie a že se zde scházely týmy, díky kterým byla na každém turnaji velmi vysoká konkurence. Tady jsem teprve docenila, že jsem si vybrala univerzitu (a samozřejmě univerzita mě), která patří do absolutní špičky jak sportovně, tak studijně. Na druhou stranu je teď po čtyřech letech studia na čase udělat změnu, a proto se na profesionální kariéru moc těším.

Vždy jsi neskutečně pozitivně mluvila o vaší koučce. Prožila jsi celé čtyři roky s jednou? Jak velký byl tým lidí, kteří pomáhali vašemu golfovému růstu?

Ano, prožila jsem všechny čtyři roky s jednou koučkou. Emily Glaser sama hrála na LPGA, takže se nás snažila připravit na to, jak to bude vypadat. Navíc je to člověk, který se stále učí a celé čtyři roky s námi pracovala způsobem, jaký mi vyhovoval – učily jsme se z chyb, hledaly jsme nové cesty k úspěchu... Hodně o jejích kvalitách vypovídá i fakt, že letos byla oceněna jako SEC Coach of The Year a East Regional Coach of The Year již druhý rok v řadě. A tým lidí kolem nás byl celkem široký. Patřili do něj výživová poradkyně, trenér v posilovně, koučky, fyzioterapeut a psycholog. S některými jsme se vídali jednou za týden, s jinými jednou za měsíc a s některými skoro denně.

Při které ráně se cítíš nejjistěji, nejkomfortněji, kdy si nejvíce věříš? Věnuješ pak těmto úderům při tréninku zvláštní pozornost a cizeluješ je k dokonalosti, nebo je naopak téměř vynecháváš a soustředíš své úsilí na své slabší stránky?

Nejradši mám střední železa do greenu. Samozřejmě na nich pracuju, ale snažím se více zaměřit na věci, které nepatří k nejsilnějším stránkám mé hry, a zdokonalovat je tak, aby k nim brzy patřily. Myslím, že důležité je pracovat úplně na všem. Samozřejmě že něco mi jde lépe, ale to neznamená, že to nemůže být ještě lepší.

Škola, příprava, testy. Do toho tréninky, turnaje... Kolik času ti při studiu na univerzitě zůstalo na „obyčejný" život? A je vlastně vůbec tvůj mimoškolní život také mimogolfový? Máš přátele i mezi negolfisty?

Protože v týmu trávíme hodně času, hodně se kamarádíme mezi sebou, ale mám spoustu kamarádů i mimo náš tým. Celý sportovní program je na UF jako jedna velká komunita a podnikáme společně spoustu různých akcí. Času navíc je tam málo, ale vždycky se na relax a nějakou tu legraci najde.

Gators to je spousta hvězdných golfových jmen, ať už minulosti nebo současnosti. Měla jsi možnost se s nějakým takovým Gatorem setkat osobně?

Měla jsem několikrát možnost setkat se s Billy Horschelem. Vyskytuje se u nás na univerzitě a na hřišti docela často, dokonce s námi hraje pravidelně na Booster Gator Golf Day, což je turnaj pro naše sponzory.

Profesionální golf tě přenese na individuální vlnu. Doteď jsi žila jako Gator, týmové výsledky byly kolikrát i intenzivnější než individuální. Jak se připravuješ na to, že z Gatora se stane „osamělá Vlčice"?

Naštěstí Gator budu už napořád. Není to tak, že když Gator dostuduje a skončí, tak už jím není, naopak zůstává jím navždy. A lidé v USA toto oceňují. Opravdu jsem moc ráda, a klidně řeknu strašně ráda, hrála za tým. Naučila jsem se spoustu věcí jak golfových, tak životních – od svých kouček, spoluhráček a také od kluků z našeho týmu. A někdy se mi dokonce zdálo, že týmová odpovědnost je těžší než ta individuální. Navíc jsem tři roky byla lídr týmu a za „své holky" jsem cítila velkou zodpovědnost. Kapitánství jsem brala po celou dobu vážně. Nicméně se samozřejmě už těším, že budu hrát jen sama za sebe. Začíná úplně nová životní i golfová etapa přesně tak, jak jsem si to naplánovala. Člověk se může soustředit jen na sebe... a já tak půjdu novou cestou za svým snem.

První sezona mezi profesionálkami. Budeš ji asi směřovat hlavně ke kvalifikační škole LPGA. V Evropě sis několikrát vyzkoušela start na LET Access či přímo na LET, neboť se tyto turnaje konaly na našem území. Existuje nějaká šance, že si vyzkoušíš atmosféru profi turnaje i ve Státech už v průběhu roku, ještě před Q-School?

Teď budu hrát pár turnajů tady v Evropě. Začínám LET Access na Case Sereně. Q-School začíná už v srpnu a já se budu snažit plně soustředit na to, abych byla připravená, protože má tři stupně.

Pokud letos koncem roku uspěješ a tvrdým, několikakolovým sítem projdeš, kde se plánuješ ve Státech usadit?

Usídlím se určitě v Gainesville. Mám tam veškeré zázemí a skvělé tréninkové podmínky. Gainesville by měl alespoň na rok nebo dva dál zůstat mým domovem.

Je tvým cílem pouze LPGA, nebo ve svém americkém domově zůstaneš i v případě, že výsledky budou stačit „pouze" na dceřinou Symetra Tour?

Ve Státech chci určitě zůstat i v případě, že bych hrála Symetra Tour. Má velice vysokou výkonnostní úroveň právě proto, že je to přímá cesta na LPGA. Takže určitě bych se usídlila ve Státech s tím, že bych ráda navštívila Evropu a případně hrála v Evropě, kdykoliv to bude možné.

Kvalifikace na LET je, předpokládám, mimo hru, o profesionální kariéru se chceš pokusit pouze za mořem?

Plánuju hrát jen LPGA Q-School. Samozřejmě jsem přemýšlela a přemýšlím i o LET, ale vůbec nevím, jestli se v tu dobu budu moct vrátit z USA do Evropy. Každopádně určitě je to tak, že ve hře je vše a uvidí se v průběhu sezony. Jednoduše řečeno – kvalifikační školu na LET nevylučuji, uvidíme, jak to všechno bude vypadat.

Jak budeš řešit otázku caddyho? V Čechách jsme po tvém boku při turnajích LET vídali bratra, jestli se nepletu...

Když budu hrát doma, tak mi bude dělat caddyho stále brácha. Jsme skvělý tým, vyhovuje mi to a s Martinem se na to oba vždy moc těšíme. V Americe si samozřejmě budu muset najít jiného, ledaže by brácha létal tam a zpět. A tohle mi, bohužel, neprojde.

Budou mít čeští diváci možnost tě vidět jinde než na LET Access na Case Sereně?

Na Case Serene určitě a už se na to moc těším, tak snad se přijde podívat hodně lidí. A dál ještě nevím, jaké příležitosti se naskytnou.

Je rozdíl mezi vnímáním golfu v USA a u nás?

Určitý rozdíl tam je. V USA je golf naprosto běžný sport. Myslím, že je tam mnohem víc lidí, kteří tímto opravdu žijí, podobně jako lidé v Česku žijí fotbalem. Často mi přijde, že tam hraje golf skoro každý. I hodně sportovců na naší univerzitě, třeba fotbalisté a baseballisté, chodí hrát v době, kdy mají volno. Američané jsou velmi soutěživí, podobně jako my. Ale možná právě proto, že golf tam nemá punc jakési exkluzivity, je v něm mnohem více té správné sportovní vášně a méně urputnosti. Oni třeba skoro vůbec neřeší hendikep. Ale možná jsou moje závěry jen zkreslené určitým vzorkem lidí, s nimiž se v USA na golfu setkávám.

ČR jsi coby amatérka několikrát reprezentovala na MS. Na které z nich vzpomínáš nejraději? A co Akademická mistrovství světa?

Úplně nejraději vzpomínám asi na Turecko 2012, kde jsem hrála dobře individuálně a uspěly jsme i jako tým (Pozn. red.: Karolína na turnaji, který tehdy vyhrála současná světová jednička Lydia Ko, obsadila skvělé 18. místo a v týmu společně s Kateřinou Bruner Růžičkovou a Lucií Hinnerovou dosáhly na dosavadní české maximum – 15. místo.). Z Akademických MS asi nejraději vzpomínám na to poslední, loňské, kdy jsme v červnu z Francie jako tým přivezly s Marií Luňáčkovou a Katkou Vlašínovou zlato, které jsem doplnila i o svoji vlastní zlatou medaili z individuálního hodnocení!

Díky svým golfovým úspěchům jsi několikrát opanovala výroční ceny ČGF. Naposledy za tebe cenu za vítězství v anketě „Golfistka roku" přebírala maminka. Kolik jich na svém kontě máš a podařilo se ti vlastně vůbec někdy toto ocenění přebrat osobně?

Celkově mám tři krásná srdce a dobře si pamatuji, že tohle poslední srdce bylo poprvé, kdy za mě cenu Golfistky roku přebírala mamka. Ta dvě předchozí jsem měla tu čest převzít sama.

Jaký největší rozdíl najdeme mezi desetiletou Kájou Vlčkovou a současnou Karolínou, která se chystá proměnit svoji lásku ke golfu ve svou skutečnou budoucnost?

Musím říct, že ten největší spočívá asi v tom, že jsem víc sebevědomá. Na univerzitě mě naučili nedbat na to, co mi kdo říká, jestli můžu, nebo nemůžu něco dokázat. Jen já jsem režisér toho, co dělám. Režisér toho, abych dokázala, co sama chci. A nezáleží na tom, jestli mi to někdo přeje, nebo nepřeje. Důležité je, abych věřila sama sobě. Abych věřila tomu, na čem jsem pracovala a pracuji.
Takže určitě je tady velký rozdíl. Dřív jsem mívala starosti o to, jestli ve mě někdo věří, nebo nevěří. Ale zjistila jsem, že to není důležité. Zároveň jsem si na univerzitě plně uvědomila a v praxi opakovaně ověřila mé přirozené schopnosti, které vnímám jako úplnou samozřejmost, ale v USA jsou nesmírně ceněné a otevírají mi v golfu i v civilním životě možnosti, na které bych se dříve bála byť jen pomyslet.

Na závěr jedna „maminkovská".Čtyři roky mimo domov... naučila ses vařit?

Já jsem z rodiny, kde se hodně a dobře vaří. Hlavně můj táta a brácha, ti vaří úplně neskutečně! Tím pádem jsem uměla vařit, už když jsem tam odjížděla. Nedělám si tam teda svíčkovou na smetaně a kachnu se zelím, na to se vždy těším, až přijedu domů. Musím říct, že ráda vařím, jenže toho času v USA na velké vaření nikdy nebylo moc. Ale mě asi ještě víc baví pečení. A to už se stíhat dalo. Pekla jsem jak pro sebe, tak pro tým a má díla měla vždy úspěch. Univerzitu jsem dokončila, takže ač se teď naplno vrhnu jen na golf, času na vlastní vaření budu mít letos, doufám, přece jen víc. Tak uvidíme, co vám k tomu povím příště.

Převzato z časopisu GOLF 7/2017
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová
Foto: Archiv Karolíny Vlčkové

AMATÉRSKÁ UNIVERZITNÍ KARIÉRA
Individuální/týmové úspěchy a zařazení do All America Team
2015 3. místo Florida Challenge
2015 2. místo Alamo Invitational
2015 2. místo Gator SunTrust Invitational
2016 3. místo Sugar Bowl Intercollegiate
2016 2. místo NCAA Regional championship
2017 3. místo Gator SunTrust Invitational
15x TOP10 umístění
26x TOP25 umístění
2017 ocenění 2. SEC tým roku
2017 ocenění SEC komunitní servis
2016 ocenění The Florida Way Award
2016 ocenění NCAA All Regional tým roku
2016 ocenění 2. SEC tým roku
2016 První programový rekord turnajové nejnižší skóre 65 (-7)
2015–2016 SEC Honor Roll s minimálním 3.0 GPA při reprezentovaní ve sportu
2015 ocenění The Florida Way Award
2015 ocenění NCAA All Regional team
2014–2015 Honorable mention All-American
2014–2015 SEC Honor Roll s minimálním 3.0 GPA při reprezentované ve sportu
2013–2014 SEC Honor Roll s minimálním 3.0 GPA při reprezentování ve sportu
2013–2014 SEC Honor Roll s minimálním 3.0 GPA při reprezentování ve sportu

Související články:

Sandra Gal: Vyskočit si až pro major! Do světa profi golfu vstoupila po dostudování University of Florida. Hned na první pokus zvládla konce... Golf v Rakousku aneb Murtalský čtyřlístek Jihozápad spolkové země Štýrsko to nejsou jen alpské masivy nabízející skvělé lyžování v horských středi... Češky v kvalifikaci o LPGA Tour neuspěly Klára Spilková neprošla po čtyřech kolech cutem, Karolíně Vlčkové nevyšlo finále, v němž zahrála čtyři údery... Dámské majory aneb Pět titulů k dosažení Grand Slamu Historie ženských majorů je stejně jako samotná historie ženského sportovního golfu mnohem kratší než její mu... Filip Mrůzek mistrem na rány; ženám dominovala Karolína Vlčková Mistrem republiky na rány se stal na hřišti Panorama Golf Resort Kácov český profesionál Filip Mr... Klára Spilková: Nedej na začátek, na konec se spoléhej Tak praví arabské přísloví, tolik příhodné pro zahájení rozhovoru s nejlepší profesionální golfistkou ... Šideri Váňová: Go with the flow Pochází z Karlových Varů, kde se golfu snad ani nešlo vyhnout. Již několik let však bydlí v Praze. P... Já na sestru, sestra na mě... S nadsázkou by se dalo říci, že příjmení Korda můžete sledovat ve sportovních výsledcích vlastně už p... Golfisty roku 2016 vyhlášeni Šimon Zach a Karolina Vlčková V pořadí již jednadvacátý Večer českého golfu se uskutečnil poslední listopadový čtvrtek v pražském E... Na Mistrovství světa družstev končí český tým sedmnáctý V mexickém Cancúnu, kde se odehrálo 14. – 17. září Mistrovství světa družstev, reprezentovaly v...