10. dubna vyvrcholí v americké Augustě již 80. ročník US Masters, prvního majoru sezony. Vraťme se však na chvíli časem přesně o třicet let zpátky, na start padesátého ročníku.

Čestné odpaly tu na ferveji jedničky ráno provádí Gene Sarazen, Byron Nelson a Sam Snead. Míčky dopadají neomylně na fervej a odstartují dost možná nejúžasnější Masters v dějinách. Přinejmenším Masters, které se nesmazatelně vrylo do paměti všech fanoušků golfu. Turnaj, při kterém i nejostřílenější golfoví komentátoři polykali na osmnácté jamce finálového kola slzy dojetí.

Představte si, že jste po třech kolech na Masters ve vedení. Obvykle na vás čekají u každé ferveje tisícovky diváků, protože jste to právě vy, kdo má největší šanci obléci si na konci dne zelené sako. V neděli 13. dubna 1986 v posledním flightu kráčející Greg Norman a Nick Price však zažili něco nevídaného.
Na druhé devítce byli stále na dostřel vedení, avšak jejich hru sledovalo jen pár desítek lidí. Všichni ostatní se tísnili podél jamek daleko před nimi. Na svědomí to měl jediný muž – Jack Nicklaus. Legendární Zlatý Medvěd, který již šest let nevyhrál jediný major, se toho roku dožíval 46. narozenin a jeho golfová kariéra se pomalu chýlila ke konci. Na jeho triumf byste toho roku nevsadili ani grešli.

Po prvních dvou kolech byste svého rozhodnutí nelitovali. Cutem prošel s odřenýma ušima. Se svým synem, který mu toho roku dělal kedíka, nastřílel ve čtvrtek 74 úderů. V pátek se zlepšil, když kolo prošel na -1. I to však znamenalo ztrátu šesti ran na průběžně vedoucího Ballesterose.
Další zlepšení přišlo v sobotním kole, kde Jack dokázal skórovat, zahrál tři rány pod par a před finálovým dnem se usadil na děleném devátém místě. Celkové skóre -2 znamenalo ztrátu čtyř úderů na vedoucího Normana, za kterým se o ránu zpět tísnili Ballesteros, Langer, Price a Hammond. V dostřelu zůstávali také Tom Watson nebo Sandy Lyle.

Když se v neděli ráno před posledním kolem Nicklausův syn Jack zeptal otce, jaké skóre bude potřeba na vítězství, odpověděl: „Šestašedesát ran na play-off, pětašedesát ran a vyhraju." Medvěd byl ve hře, přesto první polovina nedělního kola nenasvědčovala žádnému zázraku. Prvních sedm jamek prošel v paru. Na pětiparu osmičky přišla první šance ke skórování, ale zatáhl drajv doprava mezi stromy.
Ideální řešení? Zahrát pitch zpět na fervej. Ne však pro Nicklause, který zvolil ránu skrz stromy směrem ke greenu, aby i zde zachránil par. Hned vzápětí na devítce zahrál birdie. Do druhé devítky, nejfantastičtějšího golfového kola v dějinách golfu, vstupoval se ztrátou pěti ran na Ballesterose.

Druhá devítka hřiště Augusta National však 13. dubna 1986 zažila vzepětí bývalého šampiona, které vešlo do dějin. Čekala legendární část hřiště začínající obtížným čtyřparem na desáté jamce a poté vodou protkaným Amen Corner, jamkami 11, 12 a 13.
Na tříparu jedenáctky si Nicklaus vyžádal pozornost všech přítomných, když zahrál birdie, avšak hned na následující jamce nezvládl třímetrový pat do paru a zdálo se, že zázrak se v Augustě konat nebude. Bob Bubka z PGA Tour Radio později vzpomínal, že po bogey na dvanáctce bylo z davu v okolí cítit obrovské zklamání: „Všichni doufali, že by toho dne mohli zažít něco opravdu speciálního, avšak po této ráně všem začalo docházet, že jde pouze o zbožné přání."

Amen Corner končí pětiparovou třináctkou a Nicklaus zde vrací po birdie skóre opět do záporných čísel, -1. Na té samé jamce o chvíli později zahrál Ballesteros eagle a zdá se, že je rozhodnuto. Spolu se svým kedíkem zde však Seve předvedl nevídanou věc, která se mu později krutě vymstila.
Po úžasné ráně do greenu, která skončila opravdu kousek od jamky, kráčel se svým bratrem-kedíkem ke greenu. Oba se cestou objímali a gratulovali si. Jako by si již věšeli zelené sako do šatníku. Tom Kite k tomu později poznamenal: „V Augustě přece nikdy neslavíte vítězství na třinácté jamce, to je jasné!"

Když Golden Bear přicházel na odpaliště 15. jamky, stále ztrácel na vedoucího Španěla čtyři údery. V popředí výsledkové listiny se drželi ještě Tom Kite, Nick Price a zezadu dotíral Greg Norman. Nicklaus potřeboval eagle na tomto pětiparu, aby vykřesal alespoň teoretickou naději na vítězství.
Před ranou do greenu se svého syna zeptal, jak daleko myslí, že poletí trojka železo? Nebylo pochyb, že si hodlá jít pro eagle. Míček posadil do vzdálenosti nějakých čtyř metrů od jamky. John Hawkins z Baltimore News American tvrdí, že Jack nosil v bagu 15 holí: „Jméno té patnácté bylo Bůh. Ten pat prostě nemohl minout."

Nicklaus skutečně těžký pat proměnil, načež tribuny propukly v nevídaný řev. Novinář Mark Soltau ze San Francisco Examiner později vzpomínal, že v ten okamžik se vracel do klubovny, když najednou uslyšel výbuch nadšení: „Nebyl to obyčejný výbuch nadšení, byl to medvědí výbuch." Ve vzduchu bylo cítit elektrizující napětí, jak se zpráva o Jackově vzepětí nesla vzduchem.
Něco podobného žádný z protřelých golfových komentátorů, kteří byli toho dne na místě přítomni, nezažil. Od onoho okamžiku se v okolí fervejí a greenů nehovořilo o ničem jiném než o tom, že šestačtyřicetiletý Nicklaus to může dokázat.

Na řadu přišla šestnáctka. Třípar přes vodu. Jamka, kterou Nicklaus uměl zahrát snad i poslepu. „Zasáhl jsem míček a řekl jsem pouze ,It is!' Nemusel jsem se dívat, kam rána letí. Prostě jsem věděl, že je to ta správná rána. V ten okamžik jsem nebyl šestačtyřicetiletý Jack Nicklaus. Byl jsem Jack Nicklaus na vrcholu kariéry."
Slova „It is" vešla do dějin Masters. Legendární golfista málem zahrál hole-in-one a následně bezpečně proměnil krátký pat do birdie. V ten moment se ocitl pouhou ránu od vedení.
Tíhu okamžiku nejprve neunesl Ballesteros. Na patnácté jamce se chystal na ránu železem přes vodu do greenu, něco mezi čtyřkou a pětkou železem. Seve se rozhodl pro delší hůl. Pro jistotu. Nakonec z toho vzešla snad nejhorší rána jeho života, k níž později poznamenal: „Nevím, jak se to stalo. Nevím, proč se to stalo." Míček skončil ve vodě, bogey. Španěl se v ten okamžik dělil o vedení s Nicklausem a Kitem.
Mnohem horší však pro něj bylo, že zaplněné galerie po jeho nepovedené ráně aplaudovaly. Všichni toho dne chtěli vidět Jacka, jak si obléká zelené sako. To byla pro Ballesterose, milujícího americké diváky, těžká rána, ze které se už nevzpamatoval.

Na sedmnáctce přišel další Nicklausův zázrak. Svět obletěla fotografie, jak se svým synem za zády čte jedenáct stop dlouhý pat do birdie. „Ten pat jsem přečetl tak, že se svažuje zleva doprava," vzpomínal později jeho syn Jack, „ale můj otec řekl, ne, ten pat se vždy láme směrem k Rayově potoku."
Nicklaus se ocitl v kůži bývalého, i když stárnoucího šampiona, který doslova naplňoval prohlášení Toma Weiskopfa: „Jack věděl, že vás porazí. Vy jste věděli, že vás porazí. A Jack věděl, že vy víte, že vás porazí..." Na sedmnáctce tak po patu do birdie zazněl nestárnoucí komentář Berndta Lunquista, amerického golfového komentátora: „Yes, Sir!" Medvěd zahrál loudavý ošemetný pat, který našel dno jamky, čímž se ocitl v samostatném vedení osmadvacátého Masters své kariéry!

Z týčka osmnáctky zahrál následně neomylný drajv a druhá rána našla green. Pak následovalo něco, na co s dojetím vzpomínají minimálně všichni, kteří toho dne stáli u ferveje osmnáctky nebo sledovali turnaj v televizi. Proslulí golfoví komentátoři a sportovní novináři později přiznávali, že nikdy za svoji kariéru nezažili dramatičtější chvíli.
„Komentoval jsem Super Bowly i olympiády, ale nikdy jsem nezažil nic tak emotivního, jako když Jack kráčel na green osmnácté jamky," poznamenal později novinář Mark Soltau ze San Francisco Examiner. „Cítil jsem, že mám vlhké oči, a jsem si jistý, že stejně na tom byl i on," to byla slova Nicklausova syna, který procházel fervejí s ním.

Není se čemu divit. Davy lidí aplaudovaly Nicklausovi kráčejícímu na osmnáctý green nejen za výkon, který onoho dne předvedl, ale vzdávaly mu hold jako golfové legendě za celou jeho kariéru profesionálního golfisty. Když o chvíli později málem proměnil čtyřicet stop dlouhý pat do birdie a neomylně zahrál par, polykali slzy dojetí všichni okolo greenu.
Nicklaus šel do klubovny s náskokem jedné rány před smečkou pronásledovatelů a nezbývalo mu než čekat. Zahrál toho dne 65, dle svých předpokladů vítězné skóre. Ballesteros definitivně odpadl na sedmnáctce, kde potřeboval birdie, ale zahrál bogey. Kite se na osmnáctce dostal do velmi dobré pozice na birdie, jímž by si vynutil play-off, avšak nadějný pat snad o centimetr minul levý okraj jamky. Dlouho pak zůstal v podřepu s hlavou v dlaních.

Zbýval jen Greg Norman. Na sedmnácté jamce předvedl prachbídný drajv, ovšem o jeho druhé ráně Nicklaus později řekl, že to byla nejfamóznější druhá rána, jakou kdy na golfovém hřišti viděl. Míček skončil patnáct stop od jamky a následný pat našel dno jamky, vyrovnáno.
Norman zahrál birdie na jamkách 14 až 17 a nehodlal se rvát o titul v rozehrávce, chtěl rozhodnout na osmnáctce. Drajvem našel bezpečně fervej a druhou ranou chystal blonďatý Australan útok přímo na vlajku. Po svém švihu chvilku napjatě sledoval míček, aby vzápětí zklamaně svěsil hlavu.

„Kdyby zahrál míček přímo do jamky, byl bych snad méně překvapený," komentoval Normanovu ránu Jerry Poter z USA Today. Rána šla přímo do davu na pravé straně greenu. Norman se sice dokázal vrátit třetí ranou na green, zbýval mu však pat do paru o délce 16 stop, který musel bezpodmínečně proměnit. Nestalo se tak, což znamenalo jediné – Jack Nicklaus se stal nejstarším šampionem US Masters v dějinách.
„Když jsem dnes kráčel všemi těmi fervejemi a odevšad jsem slyšel ,Come on Jack!', měl jsem často slzy v očích. Chci vám všem z celé hloubky srdce poděkovat. Byli jste úžasní. Na tento den nikdy nezapomenu." To byla poslední slova divákům US Masters, které Nicklaus pronesl jako šampion. V budoucnu již žádný další profesionální turnaj nevyhrál.

Ve čtvrtek 7. dubna 2016 se třicet let po svém triumfu opět vrátí na odpaliště první jamky hřiště Augusta National. Tak jako tehdy Sarazen, Nelson a Snead, i on dnes spolu s Palmerem a Playerem zahajuje čestnými odpaly první major sezony. Čas letí, ale jeho neuvěřitelný triumf zůstává zapsán hluboko v srdci golfových diváků jako nejemotivnější představení, které Augusta zažila. A dost dobře možná skutečně platí názory mnohých golfových komentátorů z doby před třiceti lety. „Masters Nicklause miluje. Nicklaus je Masters!"

Převzato z časopisu GOLF 4/2016
Text: Jan Vlášek, foto: Globe Media/Reuters

Související články:

PGA Tour: Scheffler zúročil formu Scottie Scheffler potvrdil roli favorita a na Masters dokonale zúročil svou formu z posledního období. Částeč... PGA Tour, DP World Tour: Další španělský dobyvatel Augusty Jon Rahm potvrdil solidní formu a konzistenci a do své sbírky přidal druhý major, když navlékl zelené sako pro v... PGA Tour, DP World Tour: Roryho stíhací jízda a parádní představení světové jedničky Žádný jiný hráč v historii nepotřeboval k vystoupání na pozici světové jedničky kratší dobu než Scottie Sch... Masters je pro Matsuyamu odrazový můstek k desítkám milionů dolarů Hideki Matsuyama díky svému historickému triumfu na Masters získal vedle zeleného saka a členstv... PGA Tour, EPGA Tour: Matsuyamův velký triumf Deset let od své první návštěvy Augusty a poté, co se stal na Masters nejlépe umístěným amatérem, slaví Hideki... PGA Tour, EPGA Tour: Rekordní Johnson Dustin Johnson korunoval parádní sezonu, v níž premiérově ovládl FedEx Cup, také ziskem svého druhého ma... Masters se odkládá, The Players ukončili po prvním kole V pátek 13. 3. 2020 byla zveřejněna informace o tom, že se po prvním kole ruší prestižní podnik The Players Championship, který je součástí PGA Tour, nejvýznamnější golfový turn... PGA Tour, EPGA Tour: Tiger umlčel nevěřící Vyhraje Tiger Woods ještě někdy major? Zapíše se jako rekordman v počtu titulů z PGA Tour? Takové a m... Golf Masters se loučilo s prázdninami Originální rozlučku s prázdninami prožili golfisté turnaje GOLF MASTERS 2018 pod patronací titulárního partnera J&T BANKA, který se odehrál ve čtvrtek 30.8. v Prague City Go... PGA Tour, EPGA Tour: Favority zaskočil Reed Zelené sako si z Augusty překvapivě odváží domácí golfista Patrick Reed, jdoucí v posledním flightu s ...