Jeden z pouhých tří autorů, kteří získali prestižní Pulitzerovu cenu víc než jedenkrát, o golfu vydal sbírku třiceti poetických povídek Golf Dreams (Golfové sny). O golfu psal a často filozofoval i do New Yorkeru. Tam si jednou položil otázku: Existuje život po golfu? A následovaly snad nejkrásnější odstavce, kterými kdo popsal tajemná zákoutí, jimiž člověka golf provede. Mimo jiné se tu dočtete následující.

„Je ze všech her nejtajemnější, nejsubtilnější: taková, kde je hranice mezi námi a nadpřirozenem nejtenčí. Oslava jejích velkých prostor, úžasná lehkost dobrého úderu, úmorná dřina při špatném kole, groteskní rozdíl mezi odpalem přes dvě třetiny ferveje a desetimetrovými údery provedenými s téměř identickým švihem; nepředvídatelné zápletky a obraty ve hře: /.../ její psychotický vliv na náš vnitřní monolog a celý rozsah nálad /.../ to jsou příměsi, které dělají z golfu magické zrcadlo, projekci našeho nejvnitřnějšího já."
„Každá hra člověku kodifikuje a ulehčuje život. To platí i o golfu." Píše Updike v jiné stati. „Uspořádaný život uprostřed skutečného života s jeho kličkami, zklamáními, novými začátky a momenty štěstí – golf spočívá na pevné struktuře, která má jasný rámec: 18 jamek, 14 holí, jeden míček."

Převzato z časopisu GOLF 11/2019
Připravil: Ivod Doušek