dnaChutě jsou různé, po některém jídle bychom se mohli „utlouct", jiné nemůžeme ani vidět. Ovšem o tom, co rádi jíme, nerozhodují ani tak rodinné zvyky, reklama nebo vzpomínky na vůni babiččiných dobrot z prázdnin. Naše kulinární preference totiž velké části ovlivňuje kyselina deoxyribonukleová, naše DNA.

Nejnovější výzkumy genomu potvrzují, že to, proč milujeme skořici, a nesnášíme koriandr, vysvětluje naše genetické vybavení. Převratné objevy mohou služit nejen pro sestavování individualizovaného menu, ale také pro prevenci závislosti na jídle i alkoholu.
Nejrozsáhlejší výzkum, který kdy byl na toto téma proveden (podkladem byly údaje z britské biobanky, obsahující informace o půl milionu lidí), identifikoval až 500 genů majících vliv na výběr potravin. Jedná se o zásadní objev, jenž umožní vytvořit přesné nutriční strategie schopné zlepšit naše zdraví a předcházet nemocem. Může to být průlom pro šéfkuchaře a výrobce potravin, kteří se již nebudou muset spoléhat na intuici a běžné průzkumy trhu, aby se trefili do chutí svých zákazníků.

„Tento scénář otvírá rozvoj na poli technologií sekvenování genomu, které je stále levnější a dostupnější," vysvětluje Paolo Gasparini, univerzitní profesor lékařské genetiky na univerzitě v Terstu. Nebude trvat dlouho a budeme nosit v kapse sekvenci vlastní DNA, ze které budeme moci čerpat klinické a proč ne i senzorické údaje. Naše potravinové preference totiž ovlivňují různé geny, které regulují vnímání vůní a chutí.

Kdo má rád skořici, pije červené?
Jedním z příkladů je gen OR51B5, nacházející se na 11. chromozomu: lidé, kteří jsou nositeli této varianty, nazvané rs317787-T, mají čichový receptor velmi citlivý na vůni skořice, a proto výrazně upřednostňují červená vína obsahující skořicový aldehyd. Tato látka vzniká během zrání vína v dřevěných sudech a dává vzniknout skořicové vůni.
„Zjistili jsme to na základě výzkumu provedeném na více než 2 000 lidech z italské provincie Furlansko-Julské Benátky," objasňuje Gasparini a pokračuje, „nejdříve jsme analyzovali jejich DNA, pak je nechali vyplnit dotazník, který zkoumal jejich chutě a preference. Dále byli účastníci výzkumu podrobeni sérii čichových testů, abychom zjistili jejich schopnost rozpoznat různé vůně, jako je máta, káva, růže a skořice. Vzájemným porovnáním dat se ukázala souvislost mezi variantou genu pro vnímání skořice a vášní pro červené."

Tato souvislost se objevila již ve studii z roku 2015. „Ukázali jsme, že gen HLA-DOA souvisí s preferencí bílých vín u žen, zatímco jiná nezávislá výzkumná skupina odhalila souvislost mezi genem PLC1 a preferencí červených vín u mužů," dodává odborník. Geny diktují celý jídelníček. A některé příklady? Nechuť ke koriandru. Tato aromatická bylina, podobná petrželi, se používá k dochucení mnoha indických, mexických a thajských pokrmů, přesto ji někteří někteří lidé nemají rádi, protože jim „chutná jako mýdlo".
Původně se mělo za to, že jde o kulturní rozdíly způsobené odlišnou výchovou, ale postupem času věda ukázala, že tento fenomén má hlubší kořeny. Podle studie provedené americkou společností „23andMe", která se specializuje na genetické analýzy, je averze ke koriandru do značné míry podmíněna určitými variantami genu OR6A2, který produkuje čichový receptor citlivý na aldehydy vydávající aroma podobné vůni mýdla.

Máme rádi bruschettu i chléb s máslem
„Podobná genetická podmínka se vyskytuje také u lidí, kteří nemají rádi modré sýry, jako je gorgonozola," upozorňuje Gasparini. Kromě čichových genů ovlivňují náš výběr také geny chuťové. „Existuje například gen TAS2R38, který určuje vnímání hořkosti u 10–12 % italské populace a může vést k vyhýbání se některým potravinám, jako je tonic, tmavé pivo, čekanka, květák nebo grapefruit," připomíná odborník a dodává, „byly také identifikovány varianty genu TRPV1 spojené s vnímáním pálivosti, zejména červených chilli papriček, a další varianty genu BPN1 spojené s tuky, díky nimž máme rádi jídla, jako je bruschetta s olejem nebo chléb s máslem."

Mnoho zajímavostí vyplynulo i z dobrodružného výzkumu, který Gaspariniho tým před několika lety provedl mezi obyvatelstvem žijícím podél Hedvábné stezky. „Zajímali jsme se o studium lidské rozmanitosti, která se vyskytuje podél této historické stezky mezi východem a západem, a to analýzou více než 1 500 biologických vzorků odebraných mezi Gruzií a Čínou."
Stejně jako v Itálii genetické údaje porovnali s údaji o vnímání vůní a chutí a dotazníky o preferencích potravin, a tak byli schopni identifikovat jasné asociace mezi genetickými faktory a potravinami typickými pro tyto populace. „Například jsme identifikovali gen pro sladký receptor, který zvyšuje zálibu v lihovinách, jako je vodka, gen spojený s oblibou masa a ovčího sýra a další gen spojený s konzumací černého čaje," uvádí některé příklady profesor lékařské genetiky.

Text: Natascha Kames


Související články:
Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
Kč,-

...